Trénink běhu na lyžích

Mají-li nám běžecké lyže - pohyb na nich, příprava a výsledky – splnit naše očekávání, tzn. přinést především uspokojení, rozvoj srdečně cévního a svalového aparátu, zlepšení kondice, snížení tělesné hmotnosti a dosažení kontaktu s přírodou, měli bychom pochopit efekt dlouhodobé a systematické přípravy.

K celkovému pochopení a zaměření přípravy potřebujeme vědět několik zásadních poznatků:

• u vytrvalostních pohybových činností cyklického charakteru je vzhledem k délce trvání činnosti zapojován srdeční a oběhový aparát, výkonnost dále závisí na množství energetických zásob a schopnosti je uvolňovat, vzhledem k charakteru pohybu a režimu práce jde prakticky o zajištění rozvoje všech druhů vytrvalosti,
• mnohonásobně opakované odrazy nohou a odpichy paží vyžadují jednak všestrannou přípravu celého těla, dále pak vysokou úroveň lokální vytrvalosti horních a dolních končetin a trupu,
• jízda v terénu i po běžeckých tratích vyžaduje zvládnutí techniky pohybu na lyžích, obratnost a rovnováhu.

Kde se bere energie? Jejím zdrojem při pohybové činnosti je štěpení adenosintrifosfátu (ATP). Dochází k uvolnění chemické energie a její transformaci na jiné formy. Aby mohla svalová činnost pokračovat, musejí být vyčerpané zdroje ATP průběžně doplňovány. To se děje štěpením organicky složitých sloučenin (především cukrů a tuků) za současné produkce makroergních fosfátů, které jsou využity k resyntéze ATP.

Existují tři způsoby uvolňování ATP. Nejrychleji se aktivizuje tzv. ATP-CP systém. Resyntéza probíhá využíváním svalových rezerv kreatinfosfátu (CP), procesy uvolňování energie i resyntézy ATP probíhají bez přístupu kyslíku (O2). Tyto zdroje se vyčerpají po 10-20 s činnosti a umožňují maximální intenzitu činnosti.

Má-li svalová činnost trvat déle, musí přebrat úlohu hlavního energetického zdroje anaerobní glykolýza, tj. štěpení sacharidů bez přístupu kyslíku. Při metabolismu tohoto typu se ve svalech tvoří laktát, proto se nazývá laktátový systém. Laktát se vyplavuje do krve a ovlivňuje vnitřní prostředí. Aktivizace LA systému je pomalejší, umožňuje činnost asi po dobu 2-3 min.

Trvá-li pohybová činnost delší dobu, nastupuje úhrada energetického výdaje oxidativním štěpením sacharidů a tuků – hlavním energetickým systémem je O2 systém. Je velmi ekonomický, poskytuje sice za jednotku času celkově menší množství energie, tím je intenzita pohybové činnosti pochopitelně menší, může však trvat velmi dlouho.

Odlišnost uvedených systémů spočívá v metabolismu dvojího typu:

• aerobním za přítomnosti kyslíku
• a anaerobním bez přítomnosti kyslíku.

Základem vytrvalostní činnosti je aerobní uvolňování energie, tzn. za účasti kyslíku. Dává velké množství energie a organismus může pracovat značně dlouho. Schopnost tělesné práce za těchto podmínek vymezuje tzv. aerobní výkon sportovce. Je závislý na velikosti dýchání, kapacitě srdce a krevního oběhu, dále pak složení krve a utilizaci O₂ ve tkáních.

Anaerobní získávání energie, tedy bez účasti kyslíku je méně ekonomické, vzniká kyslíkový dluh, který je potřeba likvidovat. Energetické zdroje jsou omezené. Konečným produktem je kyselina mléčná. Schopnost uvolňovat energii bez účasti oxidativních dějů určuje anaerobní
kapacitu. Pohybová činnost probíhá za nedostatku kyslíku, v organismu se hromadí produkty přeměny látkové (laktát). K jejich odstraňování dochází částečně při činnosti samé, především však po jejím skončení. Ukazatelem anaerobní kapacity je do jisté míry velikost kyslíkového dluhu.

Při pohybové činnosti dochází postupnému zapojování uvedených systémů. Aerobní i anaerobní procesy jsou ve vzájemných vazbách a jejich podíl při konkrétní pohybové činnosti závisí na její intenzitě a době trvání.